ROK NA VSI

Celostátní přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla DIVADELNÍ PIKNIK VOLYNĚ 2017

Přehlídka se konala ve dnech 4. – 14. května 2017 v jihočeské Volyni. Počet představení: 21, lektorský sbor: Kateřina Baranowska, Doc. Mgr. Aleš Bergman, Ph.D, Jaromír Hruška, MgA, Zdeněk Janál a Bc. Michal Zahálka.

Lektorský sbor Divadelního Pikniku Volyně 2017 se rozhodl udělit tato čestná uznání:
Stanislavě Glembek za herecký výkon v roli Vrbčeny v inscenaci Rok na vsi DS Vrchlický Jaroměř
Jakubu Vohralíkovi za herecký výkon v roli Martina v inscenaci Rok na vsi DS Vrchlický Jaroměř

Lektorský sbor Divadelního Pikniku Volyně 2017 se rozhodl udělit tyto ceny:
Milanu Hrycíkovi za herecký výkon v roli Starosty v inscenaci Rok na vsi DS Vrchlický Jaroměř
Josefu Horáčkovi za herecký výkon v roli Rybáře v inscenaci Rok na vsi DS Vrchlický Jaroměř
Ivě Innertové za kostýmy k inscenaci Rok na vsi DS Vrchlický Jaroměř

Krajská postupová přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla ČERVENÝ KOSTELEC 2017

Přehlídka se konala ve dnech 16. – 19. února 2017 v Divadle J. K. Tyla v Červeném Kostelci. Počet představení: 11, počet členů hrajících souborů: 200, lektorský sbor: Doc. Mgr. Aleš Bergman, Ph.D, MgA. Petr Kracik, Mgr. Regina Szymiková, Bc. Michal Zahálka (předseda)

Lektorský sbor nominoval na celostátní přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla Divadelní Piknik Volyně:
Divadelní soubor Vrchlický, Jaroměř, s inscenací ROK NA VSI

Lektorský sbor udělil čestná uznání:
Stanislavě Glembek za roli Vrbčeny v inscenaci Rok na vsi
Milanovi Hrycíkovi za roli Starosty v inscenaci Rok na vsi

Lektorský sbor udělil ceny:
Josefu Horáčkovi za roli Rybáře v inscenaci Roka na vsi
Jakubovi Dufkovi za roli Františka Psoty v inscenaci Rok na vsi
Janu Sklenářovi za režii inscenace Rok na vsi
Ivě Innertové za kostýmy v inscenaci Rok na vsi

Lektorský sbor udělil ceny za inscenaci:
Divadelní soubor Vrchlický, Jaroměř, inscenace Rok na vsi

(Petr Mareček) Když je pánbůh doma, i prostá lidovka zazní silou osudového oratoria. U jaroměřského ochotnického souboru Vrchlický se zastavil už podruhé, poprvé vloni, když s ním profesionální herec Klicperova divadla Jan Sklenář nastudoval Gogolovu Ženitbu. Událost nejen pro amatérské kruhy, puncovaná cenami z přehlídek, má však báječné pokračování, mnohem ambicióznější. Sklenář přečetl dvanáct set stran Roku na vsi bratří Mrštíků a vlastní pohled spojil s už hotovými dramatizacemi Miroslava Krobota a Břetislava Rychlíka.

Zalidněné venkovské drama, v němž z hříchu kvete ctnost, má šestatřicet postav, každý z příběhů by vydal na samostatnou inscenaci, Sklenářova režie i pojetí však zvolna rozvinují ohromné plátno živých osudů, výborně typově obsazených. Vynikající Milan Hrycík v roli starosty by mohl rovnou na profesionální jeviště, stejně tak Stanislava Glembek, přesná v gestech i intonacích, jako suverénní habrůvská Messalina Vrbčena. Nelze pominout, že soubor má své limity, ale i tvárný Josef Horáček v roli podnikavého Rybáře, Václav Lhoták coby Antoš, Miroslav Široký v roli zoufale opileckého Vrbky, Jana Pacáková jako Rybářka či Luboš Hynek jako vyžírka Krištof – a nejen oni – dávají zapomenout, že jde o amatérskou spolkovou činnost. Divák jim rád odpustí, že univerzální mrštíkovská moravština občas zabloudí na Chodsko nebo zahučá až do Kérkonoš.

I výtvarně, díky skvělým kostýmům Ivy Innertové, malbě Galiny Jarošové i dominantnímu kříži u malého kostelíka, připomíná inscenace syrovou baladu či mši, rytmizovanou nahrávkami Horňácké cimbálové muziky Marka Potěšila (už scéna z hodů choreografa Lukáše Homoly vyhlíží jako svižný živý klip), v detailech jí sluší i srdceryvná kytara z Bijou kapely Queen. Požehnáním je také důvěryhodný hlas průvodce i Viléma Mrštíka, tedy Josefa Somra.

Zkušený Sklenář s citem pro neherce výtečně staví každou situaci a zejména obrazy: vaření trnek, Dušiček, Vánoc, hodů, Velikonoc či odvodu rekrutů. Znamenitě vycházejí komorní scény, z nichž nejvíc zasahuje Rybář s Vrbčenou plánující Ameriku i jejich satanské milování a hlavně starosta, jenž přes písničku bere na milost sirotka Psotu. Davové výjevy vyhlížejí jak z výpravné opery, když se na farářovu zoufalou prosbu, aby Bůh na Habrůvku, moravský Jerusalém, konečně promluvil, dostane se mu – proti jeho vůli – té nejlidštější odpovědi.

Zážitek z nedělní premiéry v tamním divadle je takřka srovnatelný s tím z 90. let, kdy v Národním hrály v Krobotově režii Rok na vsi herecké hvězdy. Co chybí Jaroměřským v řemesle, to doženou nepředstíranou autenticitou a porozuměním pro věc. A právě vzájemné porozumění a zaujetí nejen pro téma učinilo z pozaprášené venkovské kroniky silnou moderní i dojemnou inscenaci s ohromným přesahem do současnosti. Vždyť i dnes by nad námi člověk splakal jako Jéžiš nad tém Jeruzalémem.

(Jiří P. Kříž) V návalu inscenací profesionálních divadel zaniká v naší uspěchané a frustrované době práce ochotníků. Prostor jim občas nabídne pražský Činoherní klub nebo brněnská Radost, někteří kritici navštíví Jiráskův Hronov nebo Václavov u Zábřehu. A můžete zažít divadelní pecku. Tou nejnovější je Rok na vsi podle Aloise a Viléma Mrštíkových Divadelního souboru Vrchlický v Městském divadle Jaroměř. Už Gogolovou Ženitbou zaujali Jaroměřští nejenom milovníky kultury dvanáctitisícového města na dohled od Hradce Králové a ve stínu Šporkova Kuksu. Jejich Rok na vsi v nastoupené cestě pokračuje.

Zpívá se i truchlí
V práci se souborem se vyžívají Jan Sklenář a Miroslav Zavičár, herci Klicperova divadla. Však také na třetí reprízu 27. listopadu přišla výprava jejich kolegů, a dokonce i nositelé Radokových cen – pěvkyně Soňa Červená a režisér J. A. Pitínský. Práci měli režisér a dramaturg Roku na vsi ulehčenou jen tím, že k dispozici jsou výtečné, cenami také ověnčené dramatizace Miroslava Krobota a Břetislava Rychlíka. Všechno ostatní je dílem jejich osobité invence a fantazie, na scéně moravské Habrůvky symbolizované interiérem kostela a na horizontu krajinou s kostelíkem, hřbitůvkem a božími mukami Galiny Jarošové. Rok na vsi nikdo nezahraje s desítkou postav. V Jaroměři jich Sklenář se Zavičárem dostali na jeviště čtyřiatřicet! A je třeba zvládnout aspoň základy stylizovaného nářečí z pomezí Slovácka a Hané. A všechny historky, dramata, komedie i tragédie spletitého příběhu. Za obraznost inscenace by se nemuselo stydět leckteré profesionální divadlo, v němž při nedostatku talentu a píle sázejí jen na improvizace a neškodnou zábavu. Vrchličtí to mají v hlavě i v duši. A jejich Habrůvka je pokorná i bezbožná, žije v práci, v hospodských hádkách a bitkách, propíjí se v ní majetek, smilní se, na svět přicházejí děti, uzavírají se majetkově i věkově nerovná manželství, zpívá se i truchlí.

Jak chválit všechny!
Hudební plán inscenace naplňuje Horňácká cimbálová muzika Marka Potěšila, Ej. lásko, Ivy Bittové a jen zdánlivě nesourodý song skupiny Queen. Do celku naordinovali tvůrci i židovské epizodky z Olbrachtova Goletu v údolí a průvodní slovo hlasu Josefa Somra… Chtělo by se chválit Milana Hrycíka za Starostu, Martina Vakrčku za Velebníčka, Stanislavu Glembekovou za Vrbčenu, Josefa Horáčka za Rybáře, Janu Pacákovou za Rybářku, Alenu Mengerovou za Bílou macechu… Ale jak k tomu přijdou ostatní, kteří se rádi scházejí a dělají lidem radost? Odměnou jsou jim zatím tři do posledního místa vyprodaná představení v sále pro 350 diváků!

Premiéra 25. listopadu, psáno z reprízy 27. listopadu 2016 v Městském divadle Jaroměř.

Hodnocení 80%

(Bronislav Jaroš) Poutavé, takřka tříhodinové ryzí drama…